Opakování je matka moudrosti

Opakování je matkou moudrosti. A také otcem znalostí a dědem vědění, abychom učinili za dost žádoucí genderové vyváženosti, protože mluvíme-li o matce, musí být zmíněn i otec, jakkoli ten je vždy nejistý. Ale je stejně důležitý, tak proč to nezopakovat, že? Opakovat je dobré a opakovat je třeba. Že chlapovi voní ženská a ženské voní chlap, například. I to je jasné, ale moc se to neříká. A že někomu nejvíc voní psi a jinému zase peníze, to je asi možné, ale nic se tím nemění. Tak proč to občas, klidně v každé druhé větě nezopakovat. Aspoň dokud jsou mezi námi lidé, kterým to nedochází.

Nebo je vám protivné, slyšet něco pořád dokola?

A víte, proč? Čím je to nepříjemné, když je to buď pravda:

• a vy víte, že je to pravda - takže sice možná zbytečné, ale nemělo by vás to otravovat; tedy pokud nejde o absolutní banalitu

• nebo tu pravdu vidíte jinak a jste si svým bludem jistí, a nebo (možná) tušíte, že váš názor není správný, vždy vás to zlobí - a právě proto je důležité to slýchat opakovaně, abyste se mohli svého bludu zbavit

  ...nebo je to lež:

• a vám je jasné, že jde o lež, ale bojíte se, že to někdo uvidí a mohl by tomu uvěřit - neboť vám nedochází, že každá lež se opakováním odkopává a ztrácí na síle, čili se sama likviduje

• nebo můžete konečně vy sami brát onu lež jako pravdu, což je nejhorší případ, kdy jste opakováním jakoby ve lži utvrzováni, ovšem jak víme, lež se opakováním projasňuje a odkrývá, takže byste mohli, nebo měli pod tlakem opakování začít myslet, objevovat nesrovnalosti, pochybovat - a nakonec se prohlédnutého bludu zbavit a přijmout starou, dobrou a normální pravdu

Zdá se vám to příliš zjednodušené? Tak pojďme opakovat a rozvíjet.

Často opakovaná lež může provokovat tím, že se tváří jako možnost. Že není skrz naskrz vylhaná. Že stojí na čemsi reálném, nebo dokonce žádoucím. Už Goebbels radil, že pokud chcete lhát, nesmíte lhát moc, že stačí jen část pravdy zatajit nebo pozměnit, posunout svým směrem, aby to tak (skoro) i mohlo být. Taková lež sice provokuje, ale jen podvědomí, kdy cítíme jakousi její pachuť, ale neumíme to pojmenovat - a pokud si na tu pachuť zvykneme, můžeme ji přijmout a ztotožnit se s ní. A to je opravdu nebezpečné. Ovšem budeme-li ten blud slýchat opravdu často, měl by nám zasmrádnout, jakkoli hezky a rozumně se bude tvářit. Měli bychom na něm postupně vidět záplaty a sváry, ukrývající normální a přirozené souvztažnosti, které tušíme, ale právě proto je tam nesmíme najít, abychom nerozbili jeho pokřivenou konstrukci. Ale čím víc a častěji to budeme slyšet, tím lépe a jasněji je tam uvidíme.

A méně časté lži, co se jen občas zopakují, jaksi kradmo a pokoutně jsou vynášeny na světlo, ty nás přímo vybízejí, abychom se jim povýšeně smáli, pevní ve své (pravé a jedině správné) pravdě. Takže nás... vlastně posilují. Obohacují. Hladí a hýčkají, mrška jedny popletené...

Jenže co ti druzí? Co hlupáci, schopní věřit nesmyslům? Kdo ty ochrání, říkáte si? ...protože nevíte, že hlupákům nejvíc chutná zakázané ovoce! Hlupáci nemyslí. Když je to výhodné, přijmou cokoli a budou to dokola opakovat. A když nabídku výhod nedostanou, uvěří skrytým pravdám i lžím. Které opakováním přijdou o své kouzlo, ale především odhalí svou vylhanost. Je-li v nich jaká...

Pravdu, kterou známe a přijímáme, i když jí bude moc, zvádneme v klidu přeskočit.

Zato pravda, kterou odmítáme přijmout, nás přímo sere. (Což nevyslovíme nahlas; nejsme přece vulgární prasata.) Někdy až tolik, že bychom ji nejraději vyhnali za všech médií a úst (i když ústa jsou vlastně také médium), takže prostě odevšad a navždy. Aby nebyla. Vidět...

Proč?

Protože nám vadí? Pravda??? Žádná přece není absolutní ani dokonalá, tak proč nevítáme možnost ji častým opakováním v hubách a hlavách omílat a kultivovat?

Opakování pravdy přece nemůže vadit.

I když vadí. I když nás škrtí pouhé pomyšlení, že bychom mohli přijít o svůj výklad, své překroucení té pravdy, nikdy nemůžeme nahlas přiznat, že nám to vadí. I když nám to vadí. Bohužel. Vlastně bohudík.

Zblbnout lidi je možná snadné, máte-li k tomu prostředky. Jenže zblblí lidé uvěří všemu, ne jen těm jedněm, jediným a správným lžím. A bude třeba pořád víc a víc prostředků, abyste je v nich udrželi. Jistě jsou i takoví, co dokážou pobrat jeden blud a nic víc. Ano, ti zůstanou zblblí klidně i zadarmo. Podpora takových ovšem víc škodí než prospívá. Protože na blbosti se nedá stavět. Jak poznali komunisté a jak to pomalu zjišťují i budovatelé našeho dnešního, nového a krásného evropského superdomova. Dokonce jako by někdo ty nesmysly vymýšlel a šířil schválně, aby socialismu (dřív) a spojenou Evropu (dnes) ztrapnil, zesměšnil a odsoudil k zániku.

Protože často opakované nesmysly se (bez prostředků podpory) hroutí samy.

Zatímco pravda se opakováním tříbí a upevňuje.

A můžeme si myslet cokoli a říkat cokoli a dělat cokoli, nic na tom nezměníme. Můžeme zakládat celé maskovací studijní obory na univerzitách, aby některým nesmyslům vytvářely ve společnosti příznivou kouřovou clonu, a můžeme vydávat časopisy a dělat školení a pořádat pochody a demonstrace takových, co si šťastně nacvičili překrásný blud, ale přemýšlet o něm je nad jejich síly, výsledkem bude stejně vždycky posílení normálnosti.

Lež se prostě nikdy nemůže stát pravdou. Jediné, co se může stát, je, že lidé rezignují a budou ji opakovat, ale věřit jí nebudou - s výjimkou tupých a zaplacených jedinců. A na takových lidech sice je možné dočasně postavit správu celé země, možná i celého kontinentu nebo světa, ale... Opakováním se lži oslabují, zatímco pravda sílí.

Takže: Opakujme co nejčastěji, že muž smí být ženou, žena mužem a oba čímkoli budou chtít, když budou chtít, a že zloděj krade po právu a jeho práva že musíme hájit, že někteří se musí kolektivně stydět za cizí hříchy a pykat za ně, zatímco jiným se nesmí ani připomenout jejich vlastní selhání, že za všechno špatné může socialimus a komunisté a Rusy že je třeba nenávidět a další podobné pravdy, ale klidně a stejně často opakujme také, že socialismus nebyly jen justiční vraždy, nebo že lidé jsou muži a ženy, rozděleni dvojím pohlavím (od polovina-hlavy, neboli jedince), nebo že barva pleti nesmí znamenat méně práv, ale nemůže ani zvýhodňovat, nebo že každá nespravedlnost plodí nenávist, že válka je vůl a volají po ní volové, které je třeba zavírat do ohrad, a tak dál, říkejme všechno a cokoli nahlas a co nejčastěji, aby nám to znělo v uších a v hlavách, abychom cítili potřebu se s tím vyrovnávat a přijmout to přijatelnější, jakkoli nepříjemně to může někdy znít, a to nesmyslné rozhodně setřásli, jakkoli vznešeně a přitažlivě se to může tvářit. I krásné a vznešené myšlenky totiž začnou páchnout, jakmile z nich uděláme jejich karikatury a nafoukneme je a protáhneme a rozmažeme do konců, do kterých nikdy neměly patřit. A karikatura pravdy je horší než lež. Hůř se odhaluje a napáchá víc škody. Obzvlášť v lidech od dětství takové karikatury slýchajících, kterým kdysi možná vadilo to poslouchat, než se s tím smířili a s pokrčenímr ramen to spolkli. Ovšem leží jim to v žaludku a jsou ochotní o tom kdykoli (konečně začít) přemýšlet. Ti, co to dovedou.

A víte, jak nejlépe poznáte, že jste propadli bludům?

Třeba podle toho, že občas musíte sami nad sebou přimhouřit oči a namlouvat si, že v zájmu dobré věci se to občas musí, přivřít oči a nevidět. I zapálení komunisté, věřící v lepší svět bez bídy, kdysi mhouřili oči - a jak dopadli!? A jak mohli dopadnout, kdyby nevedli staré války s kapitálem, ale bojovali s těmi, co jim jejich stavbu bořili - a rozbili - zevnitř. Protože kdykoli budovatelé světlých zítřků přistoupí k používání temných metod, jako dnes, neposlouží tím světlu ani zítřkům.

A pokud vás za šíření těch jedině pravých a správných názorů platí, můžete si být jistí, že vám lžou - a vy lžete dalším. Protože pravda nikomu neprospívá a nikoho nezvýhodňuje, nedá se ohnout, využít ani vytěžit, takže je nezajímavá a nikdo za její šíření neplatí. Zatímco na lžích se dá postavit celé království. Třeba to nebeské. A jakkoli jsou církve plné dobrých lidí, jako celek dobru neslouží a nikdy nesloužily.

Zní to nepříjemně, ale tak už to s pravdou bývá.

Takže kdykoli budete mít pocit, že toho je tady moc a furt dokola a nedá se to číst, tak ano, opakování je vždycky otravné, bohužel, ale pravda díky němu sílí a lež slábne. Tak proto...